Každoročně jezdíme předvádět výrobu sýru do Zubrnic a letos jsem dostala chuť si to po pár letech znovu obejít s foťákem a najít i trochu jiné pohledy. I když některé z nich se opakují, protože jsou prostě líbivé a patří k Zubrnicím. To místo je neopakovatelně působivé a zubrnický "Podzim na statku" rozhodně stojí za každoroční návštěvu. Letos mi "kecal" do výroby sýru jeden čtyřnohý přítel, hlavní kontrolor kvality:-) Říkám mu náčelník Velké ucho:-) Cestou domů jsme ještě zastavili v Liběšíně, kde nás zaujal kostel a barokní sochy kolem.

Foceno postupně na Velízi - kostel, na kopci Velíz - Bůh Velez, pařez v okolí a kostel v Radnici

S našimi řemesly v Holohlavech na 700 letém výročí obce.

Krásný den na malý výlet do krásné zvlněné krajiny kousek za Prahou.

Tyto lázně jsou jedinečným souzněním místa, přírody, architektury a pohody. Ať už se procházíte parkem nebo hlavní třídou, dýchá na Vás klid a hlavně vy dýcháte čistý vzduch. Lidé jezdí do Vídně na sachr a kávu. Ale zde, v tomto malebném koutě mají zákusky vynikající a kávu též. Sedíte, popíjíte, posloucháte ptáky...Pro mě srdeční záležitost neb jsem zde před 24 lety byla na svatební cestě a lázeňský dům Opava je stále stejný...snad jen ta okna byla víc oprýskaná...tehdy jsme byli plni optimismu. Kdybychom tehdy tušili, co nám osud chystá...Kdyby člověk věděl, co ho čeká, snad by se ani nechtěl narodit.

Za okny drobně pršelo, ale to mě nezabránilo, abych nevyrazila na výlet, když už jsem na dovolené v Jeseníkách. Vyhrála to Žulová. Kostelík na vrcholu kopce mě zaujal cestou do Lipové z Javorníku. Trůní si na hoře jako raketa. Hora je to impozantní a nabitá energii. Už samotný výšlap dal zabrat. Navíc se silně rozpršelo a já si v lese připadala až příliš osamělá. Ale potkala jsem dvě srnky. Když jsem došla ke kostelu, nejhorší liják ustal a jen drobně pršelo. Místo na vrcholu stojí za to! A při krásném počasí je to i vynikající výhled do kraje. V Žulové pak ještě stojí za zmínku kostel nalepený v 18 století na věž zříceniny gotického hradu.

Velké Losiny - název, který si s Jeseníky asi spojí každý. Navíc je nemůžete minout, pokud od Šumperka pojedete na Červenohorské sedlo. Ve Velkých Losinách je nádherný renesanční zámek, ale špatně se fotí-nedává prostor kreativitě. Bez průvodce můžete jen na malý plácek, i arkády jsou za bílou páskou. A vzhledem k tomu, že interiéry zámků jsou obvykle podobné jeden druhému a vzhldem k ceně i časové tísni jsem se vydala raději na průzkum papírny. Tam alespoň něco uvidíte. Je to hodně zajímavá prohlídka a zavedou vás i do dílny. Celá zabere asi 50 minut. Úchvatná byla cesta autobusem přes Červenohorské sedlo,když autobus zvládal jednu vlásenku za druhou a cestujícím se nabízeli nádherné výhledy na okolní mohutné kopce.

Vzhledem k tomu, že jsem nikdy v žádné jeskyni nebyla, to byl příjemný a zajímavý zážitek. Prohlídka trvá asi 45 minut. V jeskyni je celoročních 7,8 stupně. I na pivo hodně. A víte, že 1 mm krápníku se tvoří od 5 do 15 let? Docela povznášející pocit shlédnout díla, která vznikala stovky a tisíce let. Pomezní jeskyně je zimovištěm netopýrů. V zimě tam mají klid, protože pro turisty je v té době zavřeno. Ovšem, kdo by chodil v lednu do jeskyně? To je lepší sedět ve vytopené hospůdce.

Jeseníky jsou celé nádherné-o tom žádná. Rychleby a slezský výběžek je tak nějak neprávem opomíjen. Je to ale přenádherný "konec" světa. Od zámku vede červená turistická trasa až k Čertově kazatelně, kde se napojíte na zelenou a terénní cestou sejdete dolů do Račího údolí, kde stojí nádherná secesní budova, citlivě zrestaurovaná-totiž bývalá tančírna, kam se chodilo tančit. Lázeňští hosté se chtěli i bavit, nejen léčit a místní honorace zase ráda předvedla své róby.

Turisticky přitažlivý frýdlantský výběžek nabízí nejen divokou přírodu v srdci hor, ale i nádherné památky. Na zámku Frýdlant sice zaplatíte 180 Kč vstupenku, ale za to dostanete vyčerpávající dvouhodinovou prohlídku zámku. Fotit interiéry se bohužel nesmí. U zámku je krásný anglický park a pod ním je městečko jako na dlani. Klášter Hejnice nabízí duchovní osvěžení a lázně Libverda zase osvěží veškeré svalstvo. Posedíte si na kolonádě, vypijete kávu a sníte teplou oplatku. Ne cestu si načepujte pročišťující vodu z pramene. Nad vším bdí Valdštejn, který se zasloužil ve své době o rozmach tohoto kraje.

Dvůr Králové n.L. jsem využila k přespání v penzionu Pohoda, abych měla dost času navštívit zrekonstruovaný barokní skvost - hospital Kuks, za který můžeme děkovat hraběti Františku Antonínu Šporkovi. Původně tam byly koncem 17 a zač. 18 století i lázně, kam se sjížděla smetánka ze široka daleka. Léčivá voda tam ale netekla, což však nebylo až tak důležité. Jednalo se hlavně o kulturní vyžití bohatých. Lázně fungovaly jen do smrti hraběte Šporka. Jeho dcera, po té, co lázně spláchla povodeň, nechala chátrat. Jak lázně vypadaly, je vidět na maketě i na obraze.
Kuks je nádherné místo, nejen architektonicky, ale i energeticky. A k vidění je tam toho opravdu mnoho...Konec alba je věnován přehradě Les Království, která se momentálně rekonstruuje, ale ve Štěrbově vile (vila pana stavitele) funguje bezvadné občerstvení a relax na venkovních originálních lavicích.

Vyrazila jsem z Prahy přes Příbram právě do Rožmitálu, protože podle meteorologické mapy tam měl být sníh. Teplotu pod nulou a ostrý vítr jistily Brdy. Rožmitál je ospalé, malé a příjemné městečko s pěkným rybníkem a kdysi krásným zámkem. Ten nyní bohužel v soukromých rukách chátrá. Ani jsem nečekala, že to bude až tak hrozné. Jsem ráda, že se mi podařilo zachytit paní Zimu s trochou romantiky. Občerstvení doporučuji v restauraci New romance u rybníka. Na tak malé město nebývale plno. Asi jsou opravdu dobří:-)

Natáčení krátkometrážního filmu v zavřené hospodě v Kublově.

Pohled na staré, krásné obliny zahřál u srdce i když jsem zmokla.